Dnešek je posledním dnem Velké Británie v EU. Co se tedy vlastně stane zítra?
Nestane se vůbec nic! Britský i Evropský parlament přijaly dohodu odchodu, a tím pádem se předešlo tvrdému BREXITu. Obě strany se dohodly, že do konce roku 2020 podepíší všechny obchodní smlouvy tak, aby dopady na obě ekonomiky byly minimální. Obchod mezi Velkou Británií a členskými zeměmi EU bude zítra vypadat stejně jako dnes.
Britská libra má za sebou několik krušných let. Před referendem o BREXITu se držela na hranici 0,7750 EURGBP. V červnu 2016, jen několik dní po veřejném hlasování, se propadla až k 0,8400 EURGBP. Nejhorší kurz zaznamenala v říjnu téhož roku, kdy vyklesala až k 0,9240 EURGBP. Krátce po referendu totiž, vyplouvaly na povrch lživé informace z kampaně, navíc se čím dál víc začala diskutovat irská otázka. Irové totiž hlasovali většinově pro setrvání v EU. Od té doby se situace na devizovém trhu uklidnila a Británie odchází z EU s kurzem 0,8420 EURGBP. Libra se tedy od doby před hlasování o BREXITu propadla oproti dnešku o 8 % a dosud se tehdejší hodnoty nevrátila.
Jak to vlastně celé začalo?
Hlavním dokumentem byla Pařížská smlouva, na základě které v roce 1952 vzniklo Evropské sdružení uhlí a oceli. Další milníkem byly Římské smlouvy, které daly vzniknout jednak Evropskému hospodářskému společenství a druhak Evropskému společenství uhlí a oceli, což se stalo v roce 1957. V roce 1967 vznikají Evropská společenství sloučením EHS, ESUO a EURATOM a v roce 1973 přichází do ES společně s Dánskem a Irskem také Velká Británie.
Byl to přirozený vývoj v rámci vzniku celní unie a volného pohybu zboží, do kterého se Velká Británie připojila. Samostatné a suverénní státy navazovaly stále těsnější obchodní spolupráci a význam Velké Británie vzrostl. Stala se tahounem evropské integrace a spolupráce.
EU, jak jí známe dnes, prakticky vznikla v roce 1992 Maastrichtskými dohodami. Během desetiletí se EU rozrostla na dnešních 28 států. Poslední zemí, která rozšířila řady EU, bylo v roce 2016 Chorvatsko. Zítra jich bude mít EU jen 27.
V roce 2002 začalo 10 států platit eurem, ale Velká Británie ho nejen nikdy nepřijala, ale vymínila si navíc podmínku, že ho nikdy přijmout nemusí, což je rozdíl oproti všem ostatním zemím. Přistoupivší stát se smlouvou s EU totiž zavazuje, že euro v budoucnu přijme. To byl fakticky první vážný moment, kdy Evropské unii začalo být jasné, že jedna z největších ekonomik nejde stejnou cestou. Od té doby se rozdíly v pohledu na mnoho věcí prohlubovaly a už tehdy možná začalo být ve Velké Británii jasné, že její budoucnost je v samostatnosti.
Co nás čeká v budoucnu
Je pravděpodobné, že Velká Británie svůj odchod z EU ekonomicky velmi tvrdě pocítí. Bude jednoznačně záležet na tom, jak moc se následující jednání s EU během letošního roku potáhnou. Letošní rok bude pro libru velkou výzvou, ale podíváme-li se na výkon tamní ekonomiky, zjistíme, že koncem loňského roku, rostla nejslabším tempem za posledních 7 let. Britská ekonomika je však silná. Pokud se bude B. Johnson snažit rychle nahrazovat obchodní dohody s EU výhodnějšími dohodami s USA, mohou být dopady BREXITu omezené. V takovém případě by na tom mohla Velká Británie z dlouhodobého hlediska vydělat.
