Turecká lira každý den stanovuje svá historická minima, ale dnes ráno oslabila až nad 9,600 lir za jeden americký dolar a na 2,295 koruny za liru. Měnová politika prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který ovládá a řídí tureckou centrální banku přivádí zemi na pokraj inflační tragédie. Lira slábne, zahraniční investoři se zbavují vládních dluhopisů, lidé úspory mění za dolary nebo eura a výhled ukazuje, že sazby půjdou dál dolů.
Personální čistky v centrální bance a dosazení lidí, kteří jsou loajální Ankaře znamenají roztáčející se inflační spirálu. Zářijová inflace meziročně vzrostla na 19,58 % a pokud se dá číslům věřit, meziměsíčně se ceny zvedly o 1,25 %. Ve výsledku to znamená, že zboží na pultech tureckých obchodů je letos o pětinu dražší než loni.
Prezident R. T. Erdogan neustále mění centrální bankéře za ty, kteří přijmou jeho měnovou politiku snižování sazeb v době rostoucí inflace. Naposledy klesla základní sazba na 18 % koncem září. Tento ekonomický protimluv nelze nijak zdůvodnit. Centrální banky zvedají sazby ve snaze zkrotit inflaci, v Turecku se postupuje přesně opačně. Prezident Erdogan upřednostňuje podporu ekonomiky před řešením inflace. Nic však nezůstává bez reakce.
Liry ztrácejí hodnotu a lidé své úspory mění do dolaru či eur. Jakkoli je tento přístup logický a pochopitelný, dál přispívá k růstu inflace. Zahraniční investoři drželi ve státních dluhopisech na konci 2.Q letošního roku 6 mld. USD, ještě před osmi lety to bylo více než 60 mld. USD a odvádění zahraničních investic z Turecka bude pokračovat i v budoucnu. Zahraniční investoři nyní drží pouze 5 % vládního dluhu, tamní dluhopisy jsou pro ně příliš rizikové.
Pokles sazeb a vidina dalšího pádu liry znamená pohromu pro turecké importéry. Ti na zaplacení faktur v cizí měně potřebují stále více lir. Ve světle těchto událostí je více než úsměvné, že klesajícími sazbami a chce, dle svého vyjádření, turecká centrální banka snížit robustně rostoucí inflaci na cílových 5 %.
Za vším můžeme hledat R. T. Erdogana, kterému se blíží volby, jež proběhnou v roce 2023. Do té doby chce svými měnovými kroky podpořit ekonomiku bez ohledu na cenovou stabilitu.
Neutěšená situace panuje také v oblasti veřejných financí. Turecko je na tom nyní podobně jako ČR s přibližně 40 % veřejného dluhu vůči HDP a ve srovnání se zeměmi EU patří mezi premianty, ale trend je naprosto děsivý. Ještě v roce 2017 bylo zadlužení ve výši 28 % HDP. Nárůst deseti procentních bodů za tři rok bez výhledu na zlepšení znamená, že se Turecko může velmi jednoduše zařadit mezi země, které nebudou schopny na trhu saturovat svůj veřejný dluh.