Venezuela se dlouhodobě potýká s hyperinflací a nedávno zavedla bankovky vysokých hodnot. Tentokrát to byly 1mil, 200mil a 500mil bolívarů (měnová jednotka Venezuely). I přes obrovské nerostné bohatství se Venezuela nemůže vymanit z ekonomických problémů. Je jasné, že to co začal Hugo Cháves a v čem pokračuje Nicolás Maduro je kontinuální destrukce země a hyperinflace dělá z tamních obyvatel žebráky.
Co je vlastně hyperinflace a reálná i v západním světě?
Hyperinflace vzniká nezodpovědným jednáním vlády v oblasti rozpočtu a zadlužování státu. Pokud vláda žije dlouhou dobu na dluh, který se neustále zvyšuje a především se zrychluje tempo zadlužení, může v extrémním případě dojít k hyperinflaci.
Většina zemí však žije na dluh. Státy, které dlouhodobě hospodaří vyrovnaně či dokonce s přebytkem, bychom hledali jen velmi těžko. Pokud příjmy státu nestačí na pokrytí chodu země, je třeba si půjčit vydáním státních dluhopisů. Pokud se to děje dostatečně dlouho, velké množství peněz mezi lidmi vede ke ztrátě jejich hodnoty. Stokoruna je stále stokoruna, ale koupit si za ní lze stále méně a méně. Následuje přidávání nul na bankovky pomocí kolků, mince jsou už dávno bezcenným kusem kovu. Dalším krokem je vydávání bankovek s exoticky vysokou hodnotou v řádu milionů. Zboží je v obchodech stále méně, bezcenných bankovek v peněženkách lidí stále více a tak se neoficiálním platidlem stávají zahraniční měny, drahé kovy, služby a výměnný obchod. Hyperinflaci prostě nechce zažít nikdo.
Hyperinflace se však týká zejména zemí, které nefungují na bázi státu „západního“ typu. Jedná se především o diktátorské země, či země třetího světa závislé na jediném zdroji peněz ve vlastnictví státu, většinou na ropě nebo jiném nerostném bohatství. Jejich ekonomika jako taková je velmi slabá a většina výdajů rozpočtu jde na armádu a vysoký životní standard diktátora a úzké skupiny lidí kolem něj.
Západní země se zadlužují desítky let, ale hyperinflaci nezažívají. Klíčem je důvěra trhů. Je jedno jak jste úspěšní, důležité je, aby trhy věřily, že jste úspěšní. I když zadlužení některých států dosahuje sto a více procent HDP, tak prodávají své dluhopisy velmi dobře. Není velkou výjimkou, že takto zadlužený stát prodá své dluhopisy se záporným úrokem, takže věřitelé dokonce platí za to, že mohou dané zemi půjčit na její provoz. I když to zní možná paradoxně, má to svou velkou logiku. Důvěra trhů v to, že země bude své závazky splácet je vysoká, takže zadlužení není problém.
V ČR hyperinflace reálně nehrozí. Zadlužení země sice roste, ale před C19 jsme se pohybovali kolem 32 % HDP, což je ve světovém srovnání velmi dobré číslo. Německo bylo kolem 60 %, USA přibližně na 80 % a například japonský dluh převyšoval 200 % HDP. Většinu japonského dluhu však drží Japonci, čímž se riziko nedůvěry trhů téměř celé neguje. Je třeba být v oblasti zadlužování obezřetný, ale zahraniční obchod funguje i v době zavření ekonomiky, nehrozí tedy nedostatek zboží, což by potenciálně mohlo vyvolat vysoký růst cen. Navíc je zde ČNB, která cenovou hladinu hlídá. Podle posledních čísel z ČSÚ se inflace pohybuje na 2,1 % a má snižující se tempo. Evropa se dlouhodobě potýká spíše s problémem deflace, tedy snižování cen, což je výrazně reálnější riziko než hyperinflace.
