Tragický výkon turecké ekonomiky, slabá pozice centrální banky, půjčky v cizí měně, špatné vztahy se spojenci, vojenské operace s pochybnými zájmy a nevyzpytatelný T. Erdogan dělají z Turecka časovanou bombu za dveřmi EU.
Turecká lira je pod obrovským tlakem a padá. Tempo slábnutí je velmi rychlé. Jen za poslední rok oslabila vůči americkému dolaru o 33 % na 7,30 USDTRY a k euru dokonce o 40 % na 8,56 EURTRY. K české koruně je to „pouze“ o 28 %.
Turecká ekonomika je hluboko v červených číslech a dílčí makroekonomické ukazatele naznačují, že cesta ven bude těžká a především dlouhá. Květnová nezaměstnanost vzrostla na 12,9 %, červencová inflace dosáhla růstu 11,6 %, obchodní bilance skončila v červnu schodkem 2,85 mld. USD, spotřebitelská důvěra v červenci klesla na necelých 61 b., průmyslová produkce se snížila o 20 % a maloobchodní tržby šly dolů v květnu o téměř 17 %. V těchto měsících všechny ekonomiky světa prožívají těžké časy, problém Turecka je však v celkovém obrázku země. Nezaměstnanost je dlouhodobě dvouciferná, zpracovatelský a těžební průmysl hrají prim a v neposlední řadě příjmy z turismu budou nižší vzhledem k omezeným možnostem cestovat. Špatné vztahy Turecka se spojenci v NATO a se sousedy v EU, příklon země k Rusku a geopolitická a bezpečnostní situace v zemi jsou pro turistický ruch do budoucna hrozbou.
Personální rošády v čele turecké centrální banky jsou jedním z důvodů slábnutí liry. Prezident Tayyip Erdogan je dlouhodobě příznivcem nízkých sazeb, prostřednictvím kterých chce zvýšit dostupnost úvěrů pro Turky. Na druhé straně centrální banka řeší inflaci, která je dvouciferná, takže snaha o vyšší sazby je přirozená. V tomto názorovém klání však prezident tahá za delší konec provazu.
Turecké banky nyní mohou krátkodobě půjčit centrální bance devizové rezervy. Ta díky nim ještě v červenci bránila propad liry nad psychologickou hranici 7 USDTRY. Dnes jsme však nad 7,3 USDTRY a další slábnutí turecké měny je pouze otázkou času. Tamní centrální banka bude opět nucena podpořit domácí měnu výprodejem devizových rezerv a nákupem liry, čímž způsobí zpomalení ztrát. Komerční banky však budou potřebovat své půjčky vrátit zpět, a proto se jedná jen o vytloukání klínu klínem.
Půjčky od evropských bank jsou nyní velkým problémem Turecka, ale ještě větším problémem Evropy. Dluhy jsou denominovány v eurech nebo v dolarech a kvůli slábnoucí liře musí Turecko vynaložit více domácí měny na nákup splátek v jiných měnách. Tato spirála může skončit špatně jak pro věřitele, tak pro dlužníka. Hasit celou situaci bude potenciálně nejspíš opět ECB. Evropa se tak dostává s Tureckem do absurdní situace. Turecko coby spojenec v NATO nemá důvěru USA ani dalších zemí. T. Erdogan dlouhodobě EU vydírá skrze muslimské uprchlíky, vyvíjí zbraně 5. generace a působení turecké armády v zemích jako je Sýrie či Lybie je problematické.
Na všech těchto aktivitách se zprostředkovaně EU finančně podílí, což je velmi netaktické. EU se nyní navíc rozhodně nehodí zachraňovat evropské banky, ale pro ochranu svého vlastního trhu to možná bude muset udělat, čehož si je Tayyip Erdogan moc dobře vědom a do budoucna toho bude jistě zneužívat.
